Když se hospodářská zvířata stávají zachránci: jak pastva v lesích bojuje s požáry a chrání ekosystémy

S rostoucími teplotami a požáry, které ohrožují krajinu i obce po celé Evropě, se stále větší pozornost věnuje preventivním strategiím, jež mohou doplnit běžná hasičská opatření.<br/>

Jedním z přístupů je řízená pastva v lesích – agrolesnická praxe, která může pomoci omezit hromadění hořlavé vegetace a zároveň přispět k hospodaření s krajinou, které podporuje biologickou rozmanitost. Jak ale pastvu zavést, aniž by utrpělo welfare zvířat, stanoviště volně žijících živočichů nebo obnova lesa? A co se mohou evropští praktici naučit z již existujících iniciativ?

Odpovědi nezávisí jen na samotné přítomnosti zvířat. Vyžadují vhodné řízení, solidní ekologické znalosti a porozumění vzájemným vztahům mezi zvířaty, lesy a lidmi.

Apokalyptické titulky, šokující záběry prachu a kouře zakrývajícího oblohu – to vše jsme během letních měsíců viděli. Nyní, kdy je podzim v plném proudu, nás udržuje v optimismu naděje, že chladnější období umožní obnovu poškozených ekosystémů. Kromě zpráv o lidech, kteří museli opustit své domovy, se však jen velmi málo pozornosti věnovalo dopadům těchto ničivých přírodních katastrof na volně žijící živočichy.

Když udeří megapožár, divoká zvířata přicházejí o úkryt i o život. Intenzivní korunové požáry sterilizují půdu, ničí hnízdní stromy a zabíjejí pomalu se pohybující druhy. Pokud je pastva v lesích vhodně naplánovaná a řízená, může omezit hromadění jemného hořlavého materiálu a přispět ke snížení rizika požárů; její úspěch však závisí na správném řízení a mezioborových odborných znalostech.

Tím, že hospodářská zvířata udržují nízký podrost, zajišťují, že pokud požár přece jen vypukne, zůstane méně intenzivním přízemním požárem. Divoká zvířata mohou uniknout, vzrostlé stromy přežijí a ekosystém se obnoví během měsíců, nikoli desetiletí.

V řadě evropských zemí je pastva v lesích v současnosti stále zakázaná nebo do značné míry omezená. EURAF provedla analýzu právního rámce pastvy v lesích v celé EU jako reakci na sdělení Evropské komise „Integrated Wildfire Communication“ zveřejněné začátkem roku 2026. Mezi hlavní závěry patří, že vnitrostátní legislativa je z velké části zastaralá a pastvu v lesích nepovoluje, protože se tato praxe považovala za škodlivou pro ekosystémy – vedoucí ke zhutnění půdy, nadměrnému spásání nebo zakrnělému růstu stromů.

Dilema predátorů

Pokud jde o vztahy mezi volně žijícími a hospodářskými zvířaty, i zde převládá dosti zjednodušující pohled: velké šelmy útočí na hospodářská zvířata, a proto by měly být vždy odděleny. To dává smysl, tento přístup však přehlíží skutečnost, že býložravci hrají pro zdravé lesní ekosystémy zásadní roli.

Návrat velkých šelem, jako jsou vlci, do evropských lesů přináší další úroveň složitosti. Pouhé oplocení lesů nebo trvalé ustájení zvířat sice konfliktu předejde, ale lesní půda se tak promění v trouchnivinu připravenou vzplanout. Realistická střední cesta vyžaduje vrátit do ekosystému člověka. Profesionální pastevci vybavení moderními virtuálními ohradníky, tradičními pasteveckými psy a nočními košáry umožňují zvířatům plnit jejich důležitou ekologickou roli a zároveň chránit stáda i divoké predátory.

Tyto obavy zákonodárců nejsou zcela neopodstatněné – zvířata ponechaná v lese bez dozoru mohou skutečně poškodit mladé stromky, okusovat kůru nebo zhutňovat půdu. Klíč spočívá ve slově „řízená“. Strategická pastva v lesích stojí na přesném načasování, kontrolované intenzitě zatížení pastvin a rotaci zvířat. Nejde o to stáda volně vypustit, ale o řízenou, cílenou pastvu, která odstraňuje jemný hořlavý materiál, aniž by narušila obnovu stromů. Výzvou proto není jen vrátit hospodářská zvířata do lesů, ale pochopit, jak pastvu řídit tak, aby snižovala riziko požárů a zároveň chránila welfare zvířat, biologickou rozmanitost a dlouhodobou obnovu lesa.

Jak pastva vrací lesu život

Aby pastva v lesích fungovala, nestačí jen vrátit zvířata do lesních porostů. Vyžaduje odborníky, kteří rozumějí chování a welfare zvířat, lesní ekologii, prevenci požárů i praktické stránce hospodaření v pastevní krajině. Rozvoj těchto mezioborových znalostí je jednou z výzev, na které se projekt HALE zaměřuje.

Řízená pastva lesní půdu nijak nepoškozuje – naopak stimuluje její biologickou aktivitu. Trus a moč zvířat vracejí do svrchní vrstvy půdy důležité živiny a vytvářejí bohatá mikrostanoviště pro žížaly, chrobáky a larvy hmyzu. Tyto organismy pak půdu provzdušňují, zlepšují její schopnost zadržovat vodu a tvoří základ lesního potravního řetězce – biologický motor, který katastrofální megapožáry zcela ničí.

Rovnoměrně hustý podrost omezuje přístup světla a snižuje rozmanitost rostlin, což má negativní dopad na populace ptáků. Řízená pastva v lesích rozbíjí hustý podrost do strukturované mozaiky. Takto otevřená krajina poskytuje hmyzožravým ptákům volnější prostor pro lov, druhům hnízdícím na zemi bezpečný úkryt v blízkosti otevřených okrajů a zachovává staré stromy, v jejichž dutinách hnízdí sovy a datlovití. Pestrá struktura vegetace může vytvářet různorodá stanoviště a zdroje potravy pro volně žijící živočichy, přičemž účinky závisejí na místních ekologických podmínkách a intenzitě pastvy.

Pokud jde o welfare zvířat, přínosy dalece přesahují pouhé poskytnutí úkrytu. Výzkum sítí, jako je Irské agrolesnické fórum (Irish Agroforestry Forum, IAF), ukazuje, že stromy v silvopastevních systémech fungují jako přirozený systém podpory zdraví zvířat. Koruny stromů vytvářejí mikroklima, které v létě zmírňuje tepelný stres a v zimě zvyšuje teplotu na pastvině o několik stupňů, čímž prodlužuje pastevní sezónu a snižuje stres spojený s ustájením. Přístup ke „stromovému krmivu“ – například listí vrby nebo lísky – navíc zvířatům umožňuje samoléčbu a doplnění stravy o minerální látky z hlubších vrstev půdy, jako je zinek a kobalt. Rostlinné třísloviny v listech stromů dokonce působí jako přirozená antiparazitika, snižují závislost na chemických odčervovacích přípravcích a podporují zdravější trávení.

Ve střední Evropě zdůrazňuje Německé sdružení pro agrolesnictví (DeFAF) zásadní roli silvopastevních systémů při zmírňování tepelného stresu a regulaci vody v krajině. Výzkum DeFAF ukazuje, že skot začíná pociťovat tepelný stres již při teplotách kolem 20 °C, je-li vysoká vlhkost; koruny stromů v silvopastevních systémech snižují teplotu pod sebou až o 6 °C, a chrání tak metabolické zdraví zvířat i dojivost během letních vln veder. Hluboké kořenové systémy stromů navíc vytvářejí v půdě „houbový efekt“, který zlepšuje vsakování vody, takže podrost zůstává hydratovaný mnohem déle do suchého období – což přímo oddaluje vznik snadno hořlavých podmínek.

Proč potřebujeme pastevce, nejen zvířata

Hospodářská zvířata koneckonců nemohou zachránit lesy sama – potřebují lidské partnery. Obnovení pastvy v lesích zlepšuje životy lidí nejen tím, že chrání obce před hromadnými evakuacemi, ale také tím, že pastevectví povyšuje na uznávanou profesi s klíčovým socio-ekologickým významem. Financování aktivní přítomnosti pastevců a ochranných opatření mění pastevectví ze zapomenuté tradice v nezbytnou první linii obrany před klimatickými katastrofami.

V celém Středomoří se několik iniciativ rozvinulo v dobře zavedená centra dobré praxe, znalostí a ochoty posilovat odolnost krajiny. Najihu Španělska platí síť Red de Áreas Pasto-Cortafuegos de Andalucía více než 200 místním pastevcům za to, že pasou ovce a kozy podél strategických protipožárních pásů ve veřejných lesích. Více než 100 000 zvířat udržuje přes 6 000 hektarů protipožárních pásů bez hořlavého materiálu, čímž snižuje náklady obcí na jejich údržbu až o 75 % ve srovnání s mechanizací a zároveň zajišťuje stabilní příjem venkovským pastevcům.

Dále na západě, v hornatém vnitrozemí Portugalska, byla v rámci pilotních programů nasazena stáda původních horských koz (Cabra Jarmelista) vybavená obojky pro virtuální ohradníky. Kozy se zaměřují na hustý porost janovce a hlodáše a udržují otevřené mozaikové koridory, které chrání zranitelné horské vesnice a zároveň pomáhají zachovat ohrožená původní plemena hospodářských zvířat.

V hornatém vnitrozemíAbruzza ve střední Itálii se tradiční sezónní přesuny stád (transumanza – italsky „transhumance“), zapsané na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, využívají k posílení odolnosti vůči změně klimatu. Tradiční místní plemena ovcí spásají vysokohorské lesní okraje a křovinaté porosty. Jehněčí maso z vhodných plemen v regionu lze prodávat s chráněným zeměpisným označením (CHZO) Agnello del Centro Italia, pokud splňuje příslušné výrobní požadavky. Spolu s rozšířeným využíváním tradičních maremmansko-abruzských pasteveckých psů (Cani da Presa/Pastore Abruzzese) tato stáda regulují biomasu a udržují otevřené lesní okraje, a to bezpečně i v sousedství místních vlčích populací.

Cesta vpřed

Cílená pastva v lesích rozhodně není jen kapkou v moři. Pokud je začleněna do regionálního plánování krajiny, patří k nejlépe rozšiřitelným, nákladově nejefektivnějším a ekologicky nejšetrnějším strategiím prevence požárů, které jsou dnes k dispozici. Přechod od ojedinělých úspěšných příkladů k systémové evropské praxi však vyžaduje změnu v politice i ve vzdělávání.

Aby se hospodářská zvířata mohla stát skutečnými zachránci, musí členské státy EU nejprve modernizovat své zastaralé lesní zákony, které nerozlišují mezi škodlivou neřízenou pastvou a prospěšnými silvopastevními systémy, jež předcházejí požárům. Stejně důležité je investovat do zázemí pro pastevectví – podporovat pastevce školením v moderních nástrojích, jako jsou virtuální ohradníky a ochrana před predátory, a spravedlivě je odměňovat za důležité ekosystémové služby, které poskytují. Především pak skutečný přístup One Health znamená uznat, že ochranu lidských sídel před megapožáry nelze oddělit od welfare zvířat, obživy pastevců a biologické rozmanitosti lesů. Návratem vyškolených pastevců a dobře řízených stád do našich lesů neodstraňujeme jen jemný hořlavý materiál – obnovujeme živé, odolné ekosystémy schopné prosperovat v měnícím se klimatu.

HALE nechce znovu vynalézat kolo; v příštích dvou letech je naším cílem vytvořit první ucelený vzdělávací program, který naváže na dosavadní úsilí v oblasti agrolesnictví a welfare zvířat a připraví novou generaci praktiků, zemědělských poradců a odborníků se širším zaměřením, kteří si prohloubí své znalosti v mezioborovém kontextu. Výsledky dřívějších projektůFIRE RES (Horizont 2020), Shep4eco (Erasmus+) a ShepForBio (LIFE) poslouží jako doplňující zdroje znalostí a posílí přínos projektu HALE k účinným opatřením v praxi.